Sociálně nežádoucí jevy a rizikové chování

Společensky nežádoucí jevy, rizikové chování a jejich prevence

Povinností každé školy je vytvořit minimální preventivní program (MPP). Ten je zaměřen na prevenci společensky nežádoucích čili sociálně patologických jevů, které produkují rizikové chování.

1. Společensky nežádoucí jevy

Typy:

Nejčastějšími jevy v současné době u dětí a mladistvých jsou:

  • šikana a násilí (snaha ohrozit, zastrašit nebo nějak jinak ublížit druhému)
  • drogy a návykové látky (ovlivňování vnímání a prožívání reality, změna vnitřního naladění čili psychiky)
  • virtuální drogy (závislost na počítačových hrách)
  • záškoláctví (úmyslné zameškávání školního vyučování, vyhýbání se škole z vlastní vůle, bez vědomí rodičů)
  • kriminalita a delikvence (od přestupků ve škole po loupeže a vandalství)
  • poruchy příjmu potravy (mentální anorexie a bulimie)
  • sexuální promiskuita (důsledkem může být riziko zdravotní, přenos pohlavních chorob)
  • xenofobie a intolerance (xenofobie = strach z cizího prostředí, mimo vlastní sociální útvar, základ různých nenávistných ideologií jako je rasismus, intolerance je nesnášenlivost, nedostatek úcty k jiným způsobům chování a jednání – problematika multikulturního soužití – např. romská populace)

Příčiny:

Není jednoduché určit konkrétní příčinu, většinou se jedná o soubor vlivů. Problém je v disharmonickém vývoji osobnosti, neuspokojení nejdůležitějších lidských potřeb – lásky, jistoty, tělesné blízkosti, zažívaní příjemných pocitů. Nastává hledání náhradních možností uspokojení, výsledkem jsou poruchy chování a tudíž chování rizikové.

2. Rizikové chování

Typy:

  • chování nebo užívání všech návykových látek, závislost, gambling
  • agrese a šikana, násilí, vandalismus
  • záškoláctví
  • sexuální rizikové chování
  • rasismus a xenofobie, homofobie
  • intolerance, antisemitismus, extremismus
  • negativní působení sekt
  • rizikové sporty a rizikové chování v dopravě

3. Prevence

Nejlepší prevence je podpora všestranného rozvoje osobnosti, posílení kladných postojů žáka. Musí být dlouhodobá, komplexní a systémová, vycházet z aktuálních potřeb školy, zahrnovat všechny osoby (děti, pedagogy, nepedagogy, rodiče) a subjekty, které jsou nedílnými spoluúčastníky na procesu realizace prevence (PPP, Policie ČR, nestátní neziskové organizace, orgány sociálně právní ochrany dětí a mládeže apod.). Musí zasahovat výchovnou i naukovou složku vzdělání, směřovat k pozitivnímu ovlivnění klimatu třídy, ke změně motivace žáků a pedagogů a změně chování.

Formy prevence:

Mezi základní formy prevence patří: poskytnutí informace o problému (v rámci výuky jednotlivých předmětů, efektivnější jsou besedy s diskusí s odborníky), interaktivní formy sebepoznávání, které směřují k posílení osobnosti (sebeuvědomění, sebedůvěra, zodpovědnost, umění se dobře rozhodovat, sebeovládání), vrstevnické programy (aktivní zapojení předem odborníkem vyškolených vrstevníků, kteří šíří primárně preventivní informace a podporují zdravé normy a způsoby chování a odmítají nezdravé návyky), vytváření pozitivního klimatu ve třídě, vytváření podmínek pro smysluplné využití volného času, spolupráce s rodiči (osvětová činnost pro rodiče v oblasti zdravého životního stylu a v oblasti prevence problémů ve vývoji a výchově dětí a mládeže, motivace ke spolupráci na realizaci preventivních programů), zapojení ostatních pedagogů a poskytování poradenských služeb školního metodika prevence žákům a jejich rodičům a zajišťování poradenských služeb specializovaných poradenských a preventivních zařízení pro žáky, rodiče a učitele.

Prevence v podmínkách školy:

V podmínkách školy se uplatňuje zejména prevence primární (má za cíl předcházet problémům) a sekundární (cílem je intervenovat u těch, kteří se dostali do problému, jde o to rizikové chování zastavit nebo omezit na nejnižší míru)

Rozlišujeme dva typy primární prevence – specifickou a nespecifickou.

  • specifická primární prevence – aktivity a programy zaměřené na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků a společensky nežádoucích jevů. Programy jsou založené na prokazatelných výsledcích, změně chování a evaluaci programu.
  • nespecifická prevence – volný čas a sport – doplňuje specifickou prevenci. Spočívá v zaměstnávání mladých lidí sociálně přijatelnými aktivitami, jako je sport, zájmové kroužky, efektivní trávení volného času.
    Efektivní prevencí rizikového chování předcházíme výskytu sociálně nežádoucích jevů.

4. Intervence

Podmínkou včasné intervence je časné rozpoznání problému. Základem je podání potřebných informací, třeba i v hodinách výuky. Mezi základní intervenční aktivity patří: besedy s odborníky, psychosociální programy pro třídní kolektivy (zaměření na poznávání svých spolužáků i sebe samotných), vrstevnické programy, ovlivnění volnočasových aktivit (vytváření školních klubů), vytváření pozitivní atmosféry ve třídách, ozdravné pobyty pro třídní kolektiv (víkendová soustředění a psychohry), spolupráce školy se specializovanými a ostatními institucemi (psychologické poradny, linka důvěry, Policie ČR), spolupráce s rodinou, pohovor se žákem a vytvoření školního poradenského centra.

Podrobnější informace k problematice nežádoucích společenských jevů, rizikového chování a prevenci naleznete na:

www.icm.cz/socpatjevy.asp
www.msmt.cz/spjicm/script/tvktbgw.dll

www.icm.uh.cz/str/socialnepatologickejevy

www.plbohnice.cz/nespor

www.msmt.cz/pro-novinare/metodicky-pokyn-k-prevenci-a-reseni-sikanovani-mezi-zaky

www.drogy-info.cz/