Historie

Na počátku roku 1919 vzešel z popudu zdejšího lékárníka, předsedy Národního výboru v Poličce a předsedy místní organizace Československé národní demokracie v jedné osobě, dr. Karla Dudka, návrh na postupnou přeměnu poličského učitelského ústavu na reálné gymnázium. Ministerstvo školství a národní osvěty tento návrh po menším zaváhání schválilo, a tak se dne 15. září 1919 dostavilo k dodatečným přijímacím zkouškám 62 uchazečů o studium ve věku od 10 do 14 let. Tak byl tedy položen základ důležité vzdělávací, osvětové a kulturní instituce regionálního významu.

Od té chvíle má poličské gymnázium své pevné místo ve struktuře města a okolí, i když samozřejmě muselo čas od času bojovat o svou existenci. Význam školy byl zpochybněn např. v době světové hospodářské krize i dočasná okupace Poličky v roce 1938 byla příčinou přerušení vyučování. Doba válečná se rovněž podepsala na chodu školy, dne  1. 9.  1939 byl ředitel školy Vladimír Jirkovský zatčen gestapem přímo v ředitelně školy. Ve školním roce 1943/44 byla část profesorů nasazena do válečného průmyslu stejně jako absolventi jejichž maturity se konaly v Chrudimi. Výuka probíhala v šatnách Tylova domu, protože budova školy byla v té době obsazena německým četnictvem, své sídlo zde měl ale i berní a katastrální úřad a úřad práce.

Gymnázium bylo také vždy ve středu společenského života města, připomeňme zapojení členů profesorského sboru do významných funkcí ve správě města, např. profesor Eduard Vencovský byl v roce 1938 zvolen starostou. Od roku 1930 učitelé a žáci pořádají pravidelně žákovské akademie, ty nesloužily pouze k pobavení publika, ale především k získání finančních prostředků pro nemajetné studenty. V roce 1927, kdy se konaly na zdejším gymnáziu první maturitní zkoušky, navázalo vedení školy na tradici zavedenou již Učitelským ústavem a uspořádalo 1. maturitní ples, dosud se jich uskutečnilo 67. V tomto roce byl založen i Spolek akademiků, jehož členové, převážně absolventi gymnázia, pořádali besedy se zajímavými osobnostmi, večery poezie, taneční zábavy apod.

Z hlediska sociálního složení studentů gymnázia převládali v první polovině 20. století studenti z rodin drobných řemeslníků, rolníků a živnostníků. Příjmy rodičů často neumožňovaly jejich dětem studium na střední škole, podmínkou byla totiž úhrada školného, proto se ve škole rozvíjeli široké nadační aktivity – vedle standardních, tedy státních podpor, působil na škole např. Fond na zakupování knih pro knihovnu chudých, nadace Studentské stipendium, Fond Mistra Aloise Jiráska, Obědový fond , Husův fond…

Od roku 1948 dochází v souvislosti se změnami ve společnosti i k celé řadě změn ve stylu vedení školy – školní rok 1948/49 je posledním rokem tzv. reálného gymnázia, v roce 1949 byli dokonce řádnými členy maturitní komise vedle členů pedagogického sboru i „dva lidoví zástupci a zástupce Českého svazu mládeže.“ Maturovalo se tradičně z češtiny a latiny, zcela nově z ruštiny a jednoho z volitelných předmětů ze skupiny matematika-chemie-přírodopis-fyzika.

V padesátých letech prošla školy mnoha změnami, které se – viděno dnešníma očima – jeví jako rozporné. Škola se tak snažila překlenout rozdíl mezi akademickým vzděláváním a požadavky doby na tzv. polytechnizaci gymnázií. Od školního roku 1952/53 nese škola přechodně název gymnázium a žáci mají možnost navštěvovat pouze čtyřletý vzdělávací cyklus. I přijímací zkoušky jsou odrazem situace padesátých let a mají zcela jiný charakter než doposud, v rámci přijímacího řízení se totiž prověřovaly nejen znalosti, ale i „vztah ke kolektivu, k současné době, poměr k lidové demokracii.“ Ve školním roce 1953/54 byla zavedena nová školní soustava, z gymnázia se stává jedenáctiletá střední škola (od školního roku 1959/60 se v souvislosti se zavedením povinné devítileté školní docházky mění název školy na dvanáctiletou střední školu), první a druhý stupeň takto reformovaného gymnázia byly umístěny v západní části Masarykových škol a třetí stupeň byl umístěn v budově gymnázia. Do školy, která doposud poskytovala převážně teoretické vzdělání, se dostávají nové předměty – práce v dílnách a na školních pozemcích, strojírenství, elektrotechnika. Jen pro zajímavost – název školy byl do dnešních dní změněn ještě dvakrát, na střední všeobecně vzdělávací školu a konečně na jednoduché a všezahrnující Gymnázium Polička.

Je nutno dodat, že gymnázium od doby svého vzniku zaznamenalo působení celkem jedenácti ředitelů. Školou prošla nespočetná řada absolventů, později vynikajících odborníků ve svém oboru, jmenujme např. Bořivoje Borovského, Bohuslava Březovského, PHDr. O. A. Kuklu, MUDr. Antonína Odvárku, Jiřího Šindlera. Na škole také působila celá řada učitelských osobností – Marie Votavová, Vincenc Talanda, Stanislav Tamele, který kolem sebe dokázal soustředit nadšené ochotníky, Bedřich Půža, precizní organizátor tradičního prázdninového putování po Slovensku, milá a laskavá paní Jana Janečková. Musíme zde připomenout i živou legendu školy, pana Bohumila Lopoura, našeho ,,pana školníka“, který spojil svůj život s budovou školy ve svých dvaceti  čtyřech letech v roce 1967, a my jsme moc rádi, že ho v prostorách školy potkáváme stále.

Za dlouhodobé roky své existence navázala naše škola i řadu družebních a partnerských vztahů, jako nejtrvalejší se ukázalo partnerství s Altmarkisches Gymnasium v německém Tangerhutte. Základ přátelských a pracovních vztahů nejen mezi školami, ale i učiteli a žáky obou institucí byl položen v roce 1975.

A co dodat na závěr? Škola žije dál, rodí se nové tradice – Majáles, Mates, peer programy, různá sportovní klání, zahraniční jazykové a poznávací zájezdy. Jsme rádi, že se k nám naši studenti vracejí, někdy jenom popovídat o tom, jaký je jejich další život, jindy přicházejí jako naši noví kolegové. Zkrátka život zde jde svým přirozeným tempem deseti školních měsíců, naplňme je tedy poznáním, pokorou, slušností, trpělivostí a prací.